Kabiny Praha Ve Vašem Okolí

4worldlovers: Mohlo by se zdát, že erotické videokabiny jsou již minulostí. Najde se však stále pár míst, kde tuto podivnou službu nabízejí. Reportéři TN.cz se rozhodli jedno z takových míst navštívit, aby čtenářům přiblížili, jak to v takových podnicích chodí.

Z dnes již poněkud omezené nabídky jsme si vybrali provozovnu na pražském Žižkově. Na podnik upozorňuje z dálky viditelný poutač s blikajícím majáčkem. Po pár krocích úzkou pasáží se dostáváme do recepce, kde sedí obsluha. V tomto případě starší pán, ochotný, ale spíše znuděný a ne příliš výřečný. Vzhledem k pravděpodobné klientele je to ale pochopitelné.

Z regálů na zdech na vás koukají z obalů dévédéček nazí muži i ženy. U pultu je možné zakoupit drobné zboží jako prezervativy, lubrikační gely, cigarety nebo nápoje. Po zaplacení vstupného, které činí 140 korun na osobu, můžeme dál. "Záchody nalevo, kabinky vpravo po schodech dolů, “ říká obsluha a podává nám balíček papírových kapesníků. S díky ho odmítáme.

Postupujeme dále do útrob podivného zařízení. Interiér jako z devadesátých let, žlutá a růžová malba na stěnách, umělé květiny a plakáty s erotickou tematikou, kam se jen podíváte. Na zemi i stěnách kolem schodiště je tmavý koberec. Dole je tma, jen slabé osvětlení ukazuje kudy jít. Kabinek je tu pětadvacet, v každé běží jiný "film“. Některé obrazovky jsou dokonce černobílé. To ale nevadí, obsah stejně není moc vábný.

Čím déle chodbičky s kabinkami procházíme, tím více je nám jasné, že zde nic pěkného nenajdeme. Produkce v kabinkách je otřesná, většinou tématicky zaměřená. Občas je některá z kabin obsazená, což se pozná nejen díky zavřeným dveřím, ale hlavně díky zvukům, které se zevnitř ozývají. Zdá se, že lidé se sem nechodí jen koukat na filmy.

V labyrintu chodeb se nachází tzv. videokino, tedy velká místnost se sedačkami, kde můžete na plátně sledovat pornofilmy s ostatními návštěvníky. Těch tam ale rozhodně není tolik, aby „kino“ zaplnili. V době naší návštěvy, tedy ve všední den kolem 13. hodiny, jsme v podniku potkali jen tři starší pány.

Po několika minutách usuzujeme, že exkurze již byla dostačující a stoupáme zpět nahoru po schodech. Pán na recepci je překvapen hned dvakrát – poprvé že jsme tak rychle zpátky, podruhé když po něm chceme doklad o zaplacení. Ten prý nemá. „Účtenky došly,“ sděluje nám a z výrazu v jeho tváři lze vyčíst, že jsme nejspíš první zákazníci, kteří ho o to žádají. Nevadí. Hlavně, ať už jsme pryč.